Pro rodinu je příznačné, že princip soužití a sdílení je povýšen nad výchovnou technologií, jíž se myslí především vhodné užívání odměn a trestů. Profesionální vychovatel, i když má ke svým svěřencům pozitivní vztah, si musí zachovat patřičný odstup a nadhled, má-li uvážlivě a programově výchovně působit. Má jednat bez většího vzrušení, ať již radostného, nebo bolestného.
Avšak při soužití, znamená-li skutečné soužití spolu a nikoli vedle sebe, je citová neutralita sotva možná. Rovina osobního vztahu nutně převyšuje všechny ostatní.
V citové atmosféře soužití má pak i odpuštění velkou výchovnou účinnost – podstatně větší než trest sám ve své zastrašovací podobě.
Odpuštění znamená osvobození od pocitu viny pro toho, kdo se dopustil prohřešku proti principu soužití. Znamená také, že se obnovuje vztah, který byl dočasně narušen. Tento vztah může být pak nadále pevnější a vřelejší, než byl dříve.
Citace z knihy:
Výbor z díla , autor Zdeněk Matějček, str. doplním.
Při čtení knihy od Zdeňka Matějčka mě, jakožto laika, zaujalo mnoho informací. S nadšením jsem vypisovala a vypisovala, bo knížka je celkem tlustá :-). Knihu jsem četla ještě před tím, než jsme si domů dovezli pěstounčátko.
Nyní, s odstupem času, mnohem lépe rozumím tomu, co jsem četla.
Moc ráda se s vámi podělím o autorovy zkušenosti.