Konference IFCO ***
Rodiny, které mají srdce plné lásky a dokážou ji nabídnout i potřebným…
Přesně takové rodiny- nebo jejich zástupci se sešli v Brně na BIGY v rámci Visegrádské konference pěstounské péče.
Program naplněný především předáváním zkušeností a možnostmi další spolupráce přes hranice všech zúčastněných zemí probíhal od čtvrtku 28.10.2010 do neděle 31.10.2010 a to přesně podle úsloví v nejlepším skončit,protože snad všichni zúčastnění by si měli ještě mnoho co říci a bylo by co řešit. Při oficiálním uvítání a zahájení konference byli přítomni také čestní hosté :senátor Stanislav Juránek, mons. Vojtěch Cikrle, Jiří Altman- člen rady JMK, Daniel Rychnovský- 1. Náměstek primátora města Brna a Chris Gardiner-prezident IFCO.
Celá konference se nesla ve velmi přátelském duchu a byl zde znát skutečně velký zájem o danou problematiku, což je dobrou zvěstí v oblasti péče o děti, které z jakýchkoli důvodů nemohou vyrůstat ve své původní rodině a je nasnadě, že náhradní rodina jim poskytne potřebný model pro jejich budoucí život a oni nemusí do dospělosti vstupovat nepřipravené a bez potřebných vzorů a zázemí.
Jedním z témat k řešení bylo i přijetí postižených dětí do rodin, protože i sebelepší péče v ústavních zařízeních nemůže většinou nahradit skutečnou rodinu, k této problematice je však ještě zapotřebí vytvořit zázemí pro rodiny , které se pro postižené dítě rozhodnou, aby se důkladně seznámily se vším co je k tomu nezbytné znát. Ostatně pomoc a zázemí jsou věci občas potřebné pro jakoukoliv rodinu a je dobré, má- li se kam obrátit.
Čtyři dny workshopů , přednášek , diskusí, přestávek na kávu , společného tance a nově navázaných přátelství i přes rozdílnost jazyků, uběhly jako voda. V neděli došlo po mši svaté na hodnocení celého setkání , především se vyzdvihovaly silné stránky jednotlivých zemí v oblasti péče o děti.
Nejlepšího hodnocení dosáhlo Maďarsko, Česká republika uzavírala konec žebříčku, to znamená, že má před sebou ještě mnoho možností ke zdokonalení a právě možného poučení z kladů i případných pochybení svých sousedů. V hodnocení jednotlivých zemí zazněly např. tyto ohlasy:
Lidé z úřadu nechodí do rodin kontrolovat, ale pomáhat.
O dítěti nerozhoduje soud, ale úřad a musí rozhodnout rychle- do 60 ti dnů- je to v zájmu dítěte.
V Maďarsku jsou i rómští pěstouni.Také je u nich v pěstounské péči mnohem víc dětí s vadami.
Na Slovensku chodí do rodin pomáhat dobrovolníci.
Malé děti na Slovensku nedávají do kojeneckých ústavů.
Jsou zde vyškolení profesionální rodiče.
V Česku je velký zápal pro věc a dost lidí, kteří se v tomto hnutí chtějí angažovat.
V Polsku mají pohotovostní rodiny- pokud se něco stane v rodině( nemoc apod), je připravená rodina, která na ten určitý čas přijme děti k sobě.
V Polsku staví na silných křesťanských hodnotách.
Podle výzkumu má Polsko nejvíce pěstounských rodin.
Konečné shrnutí výsledků konference přineslo přání spolupráce, sjednocení společného systému zúčastněných zemí, poskytnutí prostoru k vyjádření mladým lidem, kteří prošli ústavními zařízeními, aby mohli zhodnotit , co je pro ně dobré a co potřebují.
Nutné je také sdílet informace, dělat společný výzkum.
Na závěr děti účastníků konference předvedli mezinárodní divadelní představení a po poděkování organizátorům konference( odměnou jim byl bouřlivý potlesk), opravdu již nezbývalo nic jiného, než se rozejít do svých domovů( některé čekala dlouhá cesta.)
Zajisté se časem v Brně dočkáme další konference a také všeobecného zájmu o příběhy dětí, které nemohou vyrůstat v rodinném zázemí, aby se dočkaly šťastného pokračování.
Jarka