Jak vše začalo…
Naše děti docházejí do stejné školy, na Kociánku. Uprostřed areálu je celkem nenápadná malá kantýna. Tam jsme se během roku začaly pozvolna scházet, u kafíčka a chlebíčků. Bylo to príma, hlavně pro mě :-). V té době do naší rodiny přišel nový člen, osmiletá Terezka, z dětského domova. Na tom by až tak nebylo nic divného, jenže malá je nechodící, na vozíčku. Proto taky škola na Kociánce.
Byl konec školního roku, začaly prázdniny. Před námi dlouhý čas a otazníky, kam jít? Jak trávit volný čas s dítětem na vozíčku? Brány koupališť se nám tak nějak zavřely. Malá je kvadruspastik, to znamená všechny končetiny špatně pohyblivé. Nad hladinou se prostě neudrží. A vřítit se na přeplněný koupák s vozíčkem… Manžel našel rychle řešení. „Koupíme domů bazén“, prohlásil jedno odpoledne. A tak se stalo. Během čtrnácti dnů nám na zahradě vyrostl bazén. Ani velký, ani malý, tak akorát pro děti. Radost byla veliká :-). Opravdu dobrý tah! A naše Terezka jen tak prohlásila: “A co tak pozvat mé malé kamarády z Kociánky”.
Stačilo zvednout telefon … a tak začaly naše setkávání Rodinky.
[nggallery id=13]
Od té doby uběhlo už několik dalších setkání. Samozřejmě galerii pro vás doplníme, dopíšeme. A je docela možné, že třeba i někteří ostatní “účastníci” přidají svůj příspěvek, nebo aspoň komentář :-).
Děkujeme a těšíme se zase na shledanou!